Pro pana Gotta byl zjevně důležitější jeho vlastní pohřeb než jeho dcera

Závislost na alkoholu jako taková patří mezi vážné psychiatrické diagnózy. Konkrétně do skupiny F10. - Poruchy duševní a poruchy chování způsobené užíváním alkoholu

Když sleduji, co se děje okolo nemocné dcery Karla Gotta jsem hodně na rozpacích. Ano. Nemocné dcery. Sám mistr svou dceru prosil, aby se léčila. Zdraví nepotřebují lékaře.  Bezpochyby chápal, že je vážně nemocná. 

Neznám ji, ale s alkoholikem mám opravdovou a stále čerstvou zkušenost. 

Moje nejlepší kamarádka, když měla v životě problémy také sáhla po alkoholu. Není to nic, co by měli lidi bagatelizovat. Zemřela ve věku 33 let na prasklý žaludeční vřed. Nebyla to žádná lenora, ale když se z ní stala alkoholička, zdaleka nezvládla ani to, co Dominika. Už je to spoustu let, a pořád mi chybí. Byla to veselá a chytrá holka, kterou alkohol úplně zničil. A bohužel ani její rodiče jí nedokázali dostatečně pomoc.

Znám ještě jeden příběh mladé ženy, která sice měla na rozdíl od té mé kamarádky už 2 děti. Když jí opustil manžel, nezvládla to a postupně se z ní stala alkoholička. V průběhu toho měla již dalšího partnera a s ním další dítě. Prostě postupně se k alkoholismu propracovala.

Tahle holka to zvládla, ale za tak vydatné podpory rodiny, že si to ani nedovede běžně člověk představit. Trvalo to roky. Opakovaně selhávala, ale rodina ji opakovaně podporovala.

Všimla jsem si, že tuhle podporu ani náhodou Dominika neměla.

Pan Gott měl 4 dcery. Předpokládala jsem, že když věděl o její nemoci, že myslel i na její budoucnost.

Říkala jsem si, že se určitě objeví nějaké zvláštní ustanovení během dědictví. Že ji jako nemocnou zaopatří. Když už na ni neměl sílu, mohl ji motivovat tím, že část dědictví nechá deponovat. Výplatu umožní po částech a podmíní ji například její abstinencí. K mému údivu, se nic takového nestalo.

Když si uměl pan Gott udělat celý scénář svého pohřbu, na tohle nemyslel??? Já jako rodič, bych to brala i jako osobní selhání. A to si musíme uvědomit, že to má Dominika xxx krát horší, než kdokoli jiný z nás.

Člověk s poruchami chování, kam alkoholici patří, jsou snadnou kořistí bulváru. O normálního člověka se samozřejmě bulvár nezajímá. Naopak se divím, že ten tlak, tak dlouho vydržela a ještě žije.

Mě by položilo už jen to, že bych bojovala s nějakým velkým soupeřem, což bez pochyby závislost na alkoholu je a můj tatínek by nechal celé jmění napsat jen na část rodiny a mě by v podstatě vydědil. Muselo to být pro ní už tehdy hrozné. Viděla jak je postaráno o mladší sestry a určitě si uvědomovala jak to měla v dětství ona.

Už jako malá byla otcova kopie. To že je Gottova dcera jsem poznala během chvíle, aniž bych věděla, že Gott nějaké dítě má. Párkrát jsem jí náhodou opravdu viděla na hřišti v těch starých teplákách, jak o tom psala. 

Už tehdy jsem jí litovala. Gott byl na vrcholu slávy a jeho kopie chodila ve vytahaných teplákách. A bylo na ní opravdu vidět, že se necítí zrovna nejlépe, že jí ostatní říkají, že je určitě Gottova dcera.

Alkoholik nepotřebuje lítost, ale pevnost. Potřebuje hodně času, pochopení a lásky. 

Říkala jsem si, že se paní Ivanka nestydí, když vidí, že nejstarší dcera jejího manžela, který jí tu nechal pohádkové bohatství takhle žije. Ona sama má mluvčí.

Mohla tohle udělat Dominika po otcově smrti? Aby se nejméně na rok někam schovala a mohla truchlit? Ne. Nemohla. Co udělá alkoholik když má problémy, vezme si do ruky láhev. To mohl tušit nejen mistr, Ivana a i zbytek rodiny. Z mého pohledu byla jejich pomoc povrchní. Pochopení jsem si nevšimla. Nikde jsem nečetla, ani neslyšela, že by Ivanku něco mrzelo vzhledem k Dominice.

Kdybych neviděla péči rodiny o tu výše zmíněnou mladou alkoholičku, tak bych si zřejmě myslela něco jiného. 

Když si představím, že Dominika pracovala v lahůdkách v nákupním centru, tak si říkám, že ani zdravá bych nevydržela takový psychický tlak, když by se na mě chodili lidi dívat do práce jak na opičku. Nechápu ty lidi a dokonce ani nechápu Dominiku, že v této zemi v takové práci vydržela déle než týden.

Ale kdyby měla Dominika jinou diagnózu, např. by měla nějaké neurologické onemocnění a byla upoutaná na lůžko, tak by ji nikdo neodsuzoval. Ani paní Ivanka, ani Lucie. Naopak by všichni lidé odsuzovali Ivanku, že jí nepomůže. Jenže za ležáka se nikdo nestydí, ale za alkoholika ano, protože to sebou nese asociální chování. Ano je to náročné. Jak ale jinak chce dokázat, že jí nešlo o majetek, když odpovídající ochranu Dominice nezajistila. 

Pevně doufám, že se tyto mé úvahy dostanou mezi lidi, že se někteří více zamyslí. Že třeba Ivanka pochopí, že Dominice vlastně vzala domov. Že Dominika byla na Bertramce dříve doma, než ona, a že je její morální povinností ji pomoci.

Dominika ani v tom, co popsala bulváru, se nechovala v mládí nijak zvlášť hůře, než její otec. A její matka byla velmi velkorysá, že nenavštívila v mládí mistrovu matku, která by určitě s chováním svého syna spokojená nebyla a určitě by nedovolila, aby s Dominikou bylo zacházeno nespravedlivě. Paní Zacpalové evidentně nešlo o peníze a opravdu měla pana Gotta ráda, když na něj brala takový ohled. 

Kdyby jen z části brala takový ohled rodina na Dominiku a nemuseli jsme číst titulky, že se pokouší o sebevraždu. Vždyť je to v případě Gottovi rodiny do nebe volající. Není to ostuda Dominiky. Ale celé její rodiny. Oni mají dost prostředků, aby ji zajistili výbornou odbornou pomoc, a doufám, že i nějaký zbytek srdce, aby jí dali najevo lásku a zájem jako o nemocného člověka. 

Loučím se s Vámi slovy: 

Nemysleme si, že se nás to netýká. Nikdo neví, jaký bude jeho život zítra. A jak zvládne všechno, co ho čeká. 

Vaše Marcela Kremeňová - Kaiserová